zuz

Zuzana Heřmanská

Jmenuji se Zuzana Heřmanská, pro přátele Zuzka, Zuzi či Heřmánek.

To voňavé jméno jsem vyvdala :). Při jedné terapii mi bylo sděleno, že když člověk nemůže najít svůj dar pro tento život a Bůh už vyčerpal všechny nápovědy, pošle nám ho ve jméně, abychom ho denně měli před očima.

Nejsem bylinkářka, jen miluji tu voňavou barevnou pestrost bylin, zeleniny a ovoce. Co příroda nabízí, přetvářím s vařečkou v ruce. A se zdravým vařením jde v ruku v ruce i zdravý život. Co tím myslím? Pestrou stravu z kvalitních surovin, přiměřený pohyb, péči o tělo i ducha, hledání skrytých zdrojů člověka, porozumění smyslu našeho bytí.

Chce to osobní příběh...

řekl můj syn. Hmm.

Pomyslné otočení…..jsou mi tak tři roky, stojím v kuchyňce, kterou mi udělal můj táta a vykrajuji náprstkem z těsta koblihy pro panenky. O pár let později peču svoji první bábovku. Tyhle dvě vzpomínky mi naskočily okamžitě.

Střih! O pár let později. Stále mě to baví, ale teď je třeba někým být. Co na tom, že to dělám s potěšením. Teď je třeba „TO NĚKAM dotáhnout..“ ( Jaroslav Dušek, představení Čtyři dohody). Jablko nepadá daleko od stromu. Oba rodiče jsou ekonomové, tak kam jinam než na „ekonomku“. Budu se živit čísly. (tahle věta má velký význam a ještě se k ní vrátím). Díky škole jsem poznala svého manžela a to byla jednoznačně největší deviza tohoto ústavu.

Střih! O pár let později. Porodila jsem dvě děti, mám rodinu, které věnuji většinu své pozornosti. Záleží mi na tom, aby mí milí byli zdraví. Pěstuji bylinky, zeleninu, ovoce, vařím, peču, zavařuji, připravuji vyvážené svačinky do školy. Baví mě to. I v práci to občas baví, hlavně prima kolektiv je fajn. Občas mě bolí hlava, prášek to spraví. Ta migréna je fakt protivná, někdy zkazí i dovolenou. Přidám prášky, raději i preventivně. Taky trochu bolí za krkem a ramena, občas malá nemoc či úraz. Migrénu jsem „zdědila“ po otci, já chudák. Prášky jsou běžnou součástí života. STOP!

Probrala mě věta neuroložky (spolužačky mého muže): „Brát prášky není normální!“ Začala jsem, pod jejím vedením sledovat své tělo, věnovala pozornost tomu co jím a piju, svým emocím, průběhu měsíčních cyklů. Do dvou let jsem byla bez léků i bez migrény. Přidala jsem jógu k uvolnění těla i ducha. Pustit kontrolu, nepodat se víření myšlenek v hlavě a nezlobit se na sebe, že se to nedaří – tak to byla VÝZVA pro rigidní strukturu. Jenže místo spokojenosti přicházelo víc a víc otázek, na které jsem neznala odpověď. A tak jsem hledala a hledala – na seminářích osobního rozvoje, na přechodových rituálech přes žhavé uhlíky, v odborné literatuře (Ruis, Dahlke, Tolle a jiní ). Bylo i zasvěcení do Reiki. Informací nadbytek, praxe pokulhává. Přišla trefa do černého a mě do cesty vstoupila Numerologie.

Vzpomínáte na větu: „Budu se živit čísly? To tedy byla výživa! Nastalo propojení, propojení mé identity s věděním. Numerologie mi odhalila číselné aspekty ovlivňující moje chování, mé pocity, to jak vidím realitu, proč se vnímání mění během života. Pochopila jsem, jak odlišně vidí stejnou realitu přes své číselné aspekty můj partner, mé děti, rodiče, kamarádi i kolegové v práci.

Uvědomění je první a nejdůležitější krok ke změně na sobě. Říká se, že je to až 50% úspěchu. Pak přijde těch druhých 50% – nekonečná práce na sobě až do konce tohoto života. Pozor, nedá se vystoupit. Uf, človíčku, rozmysli si, rozmysli, na své štěstí pomysli, řekl klasik Jára Cimrman. Škola přírodní medicíny mi vtiskla do ruky barevnou paletu cest za zdravím.

Tradiční čínská medicína, ajurvéda, kineziologie, psychosomatika, etikoterapie, bylinky, aromaterapie, základy anatomie, přístup klasické medicíny, zdravý životní styl a výživa. Ve všem bylo pro mě něco dobrého i něco, s čím jsem nesouzněla. Uvědomila jsem si, že nejlepší cesta je ta, kterou si vytvořím sama. Jsem jediný originál na tomto světě a tak i moje cesta je jedinečná. Tady máš batoh plný znalostí, vědomostí a zkušeností druhých. Hoď ho, človíčku, na záda a vyraz! Kdykoliv můžeš zastavit, odpočinout si, sáhnout do batohu a pak znovu jít po své životní cestě a hrát si.

Pozor je to návykové a taky riskantní. V čem? Bourá život v zaběhlých kolejích. Vede třeba k tomu, že v 52. opustíte lukrativní práci i slušný příjem a jdete do nejistoty. Partner si ťuká na čelo, pár kamarádů zvedne obočí, někteří odejdou z vašeho života. Jiní přijdou. I krize přijde. Vy se však stáváte víc a víc sami sebou. Většinu dne děláte co vás těší. Vaše hodnoty dostanou nové definice.

Třeba hojnost nejsou peníze na účtě. AHA. Hojnost je dostatek všeho, co dělá žití šťastnější a radostnější……..doplňte si sami. Já svoji definici mám :).

PS: Chybí vám trénink s batohem? Vyšlápněte na Svatojakubskou cestu a počkejte si, co vám přinese. Je to takový trenažer nezávislé osobní životní cesty.

Napište mi!

Není Vám něco jasné? Pojďme si popovídat, jak Vám mohu pomoci.

    cs_CZCzech